Viktorka se vydala na dvou a půl měsíční cestu po západním Balkánu. Po celou dobu se nedělo nic zvláštního, dokud nepřekročila albánskou hranici. Jako by v ten moment vešla do říše divů, začal se odehrávat jeden příběh za druhým. Během šesti týdnů objela celou zemi dokola částečně stopem, částečně přešla pěšky. Na pozadí fantastické horské krajiny se potýkala s nepřízní počasí, s pasteveckými psy i místní pohostinností, která leckdy přesáhla míru snesitelnosti. Byla hostem v mnoha domácnostech, stopla si osla, spala v jeskyni, potkala spoustu medvědích stop i ochutnala místní kuchyni… a aby ji neunesla mafie, unesl ji jeden z řidičů, které si stopla. Zemí, kde se dodnes udržuje zvykové právo, jehož součástí je krevní msta a urputná pohostinnost, velící nenechat poutníka přes noc venku, se navzdory všem drobným nepříjemnostem nechala okouzlit natolik, že by tam nejradši zůstala dodnes.
Galerie
