Když jsme s přáteli zvládli 170 kilometrů dlouhý Arctic Circle Trail skrze grónskou divočinu, neustálý déšť a komáři nám tehdy vnuknuly myšlenku, jaké by to bylo asi bez nich? Nezbývalo nic jiného, než vyrazit v době, kdy je všude sníh a led. A tak stály mé nohy opět na grónské půdě, obuté v běžkařských botách a teplých ponožkách. Venku bylo – 25 °C, před námi 160 kilometrů divočinou, polská pošta nám ztratila půlku jídla a nálada mířila k bodu mrazu. Naštěstí jsme potkali zde žijícího českého lovce, ten nám za deset piv (typicky česká měna) dal tři kila masa z pižmoně a obrovskou tresku. Uvařil se guláš, s plným břichem se na trail vyráželo snáze, dobalili se věci a pak už jen hurá do mrazu. Zbylých devět dní naše běžky krájely sníh Grónska a každý z nás si ticho tohoto ostrova užíval po svém, pro každého byla skutečnost trailu obrovským dobrodružstvím a životním zážitkem.