Růžové tuktuky dobyly Jižní Ameriku

Lucie Radová

Sobota 10. 11. 2018 | 15:00–16:30
SÁL OSOBNOSTÍ


9 096 kilometrů dobrodružství v holčičím stylu

Pět holek v růžových bonbónech se snaží přejet Jižní Ameriku, aby zjistily, že si mnohem snadněji poradí s výměnou převodovky než jedna s druhou. Tuktuk výprava s průměrnou rychlostí 35 km/h a ambicí ujet deset tisíc kilometrů. Dvě tříkolový monstra, romantika, benzín, hormony a dech beroucí Jižní Amerika. Kam až dojedou?

Motorizované tříkolky jsme pořídily v srpnu minulého roku přímo v Kolumbii. Během dalšího týdne jsme je nechaly nastříkat na růžovo, polepily jmény podporovatelů ze Startovače, připevnily expediční světla a vyrazily na jih Jižní Ameriky. Podle konstruktérů našich tuktuků jsme s nimi rozhodně neměly opustit rovné silnice přímořských letovisek. To by nás ale nebavilo. Chtěly jsme objevovat, ztrácet se, bloudit a posouvat hranice naše i našich vozítek. A tak už na jihu Kolumbie jsme vyjely na obávanou Trampolínu smrti. Brody, sesuvy půdy, cesta plná kamení. V Ekvádoru jsme vyvezly tříkolky do nejvyššího místa naší výpravy, základního tábora nejvyšší hory světa – Chimborazo. Tento vyhaslý vulkán se může pyšnit překvapivým prvenstvím díky tomu, že leží blízko rovníku, tedy nejdále od zemského jádra, a tak, když stanete na jeho vrcholu, jste blíž vesmíru a hvězdám než na špičce Mount Everestu. Eliška s Luckou se dokonce pokusily na více jak šest tisíc metrů vysokou sopku vylézt!

Velký zvrat ve výpravě přišel po sedmi týdnech na cestě. Dvě holky z tuktuku, Klára a Martina, oznámily svůj konec v expedici. Ze dne na den tak tuktuky měly jen tři řidičky – kameramanku Elišku, fotografku Šárku a vedoucí výpravy Lucku. Pokračovat dál jen ve trojici bylo náročné, ale holky byly pevně rozhodnuté dojet až do cíle. Do toho jeden z jejich tuktuků – Apéčko – přestal postupně fungovat až jim uprostřed peruánské pampy vypověděl službu úplně. Naštěstí se holkám smůla lepila na paty stejně jako štěstí a tak během chvilky naložily svá vozítka do projíždějícího náklaďáku, se kterým se svezly k prvnímu opraváři. V tu chvíli to vypadalo, že holky s růžovými monstry do cíle nemohou stihnout dojet. Od něj je dělilo více než 1 500 km a Apéčko jelo podle nálady. Nakonec si ale ještě stihly střihnout číslo v taneční soutěži a po čtyřech měsících jihoamerického dobrodružství dojet do svého cíle – na bolivijský Salar de Uyuni.

To velké bílé nekonečno jim učarovalo. Na pláni strávily noc a když se ráno probudily, nebyly si ničím jiným víc jisté. „Růžový monstra musíme dotáhnout do Česka!“ A tak Eliška a Lucka s oba tuktuky pokračovaly dál. Ještě celý měsíc skrz Argentinu až do hlavního města Uruguaye, kde obě motocarra s kolumbijskými značkami zavřely do kontejneru a poslaly přes oceán do Prahy. Už teď plánují, jak s nimi za dva roky podniknou další dobrodružství. V holčičím stylu, samozřejmě!

V KOSTCE:

  • Kolumbie: Bogota, Alto de la Línea (nejhorší kolumbijská silnice), poušť Tatacoa, Trampolína smrti
  • Ekvádor: rovník, Quito, Chimborazo (nejvyšší hora světa), Amazonie, Cuenca (český pivovar), Lucku kousl pes, od té chvíle se trasa plánovala podle jejího očkovacího kalendáře
  • Peru: Huascarán a český pomník expedici Peru 1970, nabíráme novou parťačku Lucku, Lima, pampa a nepojízdné Apéčko, Arequipa, Santa Lucia: indiánský festival a holky tančí v indiánských krojích
  • Bolívie: jezero Titicaca, rychlý přejezd až k cíli: Salar de Uyuni, Šárka a Eliška vytvářejí nový rekord: 420 km za jeden jediný den
  • Argentina a Uruguay: Lucka s Indem a Eliška s Apéčkem (a svým manželem) pokračují směr přístav v Montevideu, oba tuktuky po své vlastní trase, Lucka se s Indem dostává do bivaku Dakaru, 1. února 2018 zavíráme oba tuktuky do kontejneru a posíláme přes oceán na Prahu 5.

ZAJÍMAVOSTI:

  • Cesta měla být původně dlouhá 5 555 km, do cíle ovšem holky dojely až po 9 096 km. Odsud dvě členky týmu pokračovaly dál do Montevidea, aby zde obě vozítka zavřely do kontejneru a poslaly je přes oceán na Prahu 5. Každý z tuktuků tak v Jižní Americe ujel 13 007 km.
  • Cestovatelský projekt byl z velké části financovaný 288 podporovateli ze Startovače.
  • Vedoucí výpravy, Lucka, už s řízením tuktuků zkušenost měla ze Srí Lanky, kterou spolu s manželem projeli křížem krážem právě ve vypůjčené tříkolce.
  • Rychlostní rekord novějšího tuktuka, tzv. Inda je 78 km/h. Když terén a nálada tuktuků dovolila, tak to holky mohly svištit po rovině konstantní rychlostí, co minuta, to kilometr.
  • Nejpomaleji se výprava pohybovala v horách And. To se pak ručička na tachometru nepřehoupla přes 13km/h. Takovou rychlostí se expedice plížila i celé dny.
  • Nadmořská výška nedělala tuktukům kupodivu velké problémy. Občas se sice vzpíraly, ale nakonec vyjely až tam, kam řidičky potřebovaly. Nejvýše byl Ind – 4 800 metrů nad mořem.

Galerie

Hlavní partneři

Partneři