Brzy ráno se z ohniště ještě kouří. Stačí jen trochu přiložit, rozfoukat a za chvíli už bublá nad plameny čaj v ešusu. Jen pár kroků vedle burácí šestkový vodopád, který se barví do červena v záři vycházejícího slunce. Na pozdně letní poměry švédského Laponska si ho užíváme již desátý den nezvykle často. A to nám samozřejmě nevadí.
Jsme na řece Kaitumälven a téměř týden jsme nezavadili o lidskou bytost. Společnost nám dělají jen losi, sobi, orli, stovky labutí a jiných ptáků. Lovíme štiky a siveny, do kaší sbíráme borůvky jak vrata a brusinky červené jak Karkulka, vaříme často na ohni jako kdysi a spíme na místech, u kterých proudí voda, která chutná jako žádná jiná.
Ale to vše jsme si museli zasloužit…
… povídání o 250 km dlouhém packraftovém putování divočinou švédského Laponska po řekách Vistasälven a Kaitumälven. O dobrodružství, které může zažít každý…
Přednáška za podpory: ULTIMA PACKRAFTS
