Uprostřed zuřící pandemie covidu se Jan Rendl vydal na pěší dobrodružství do Kolumbie, která jako
jedna z mála nečelí žádným dramatickým restrikcím. To se však mění jen pár hodin před příletem a
tak se Honza ocitá přímo uprostřed Bogoty, izolované v karanténě. A protože jediná možnost jak
opustit město je vzduchem, musí během chvíle překopat celý svůj plán a namísto v Andách se ocitá
na pobřeží Karibiku.
Ocitá se tak v úplně jiném světě, než očekával. Namísto čtyřtisícových výšek čelí tropickým vedrům,
které ani přes noc neklesají pod třicet stupňů Celsia. Dlouhé tři týdny je nucen táhnout se podél
největší kolumbijského toku, řeky Magdaleny, směrem k Andám. Víc než nasávání atmosféry krajů,
zapadlých černošských vesniček a zbytků koloniálních měst, které inspirovaly největšího
kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíu Marquéze v jeho nejslavnějších románech, je to boj se
sebou samotným.
Nakonec však přichází andské vysvobození – džungle národního parku Serranía de los Yariques,
„zakázaný“ velký okruh pod špičkami ledovců v dechberoucím El Cocuy nebo páramo v Los Nevados.
Pod ní leží ruiny města Armero, která roku 1985 zničila nejvyšší hora posledně jmenovaného
národního parku, sopka Nevado del Ruiz. Projdeme nejen tyto ruiny, ale i nedaleké zbytky
koloniálních stříbrných dolů, skryté uprostřed pralesa. Celé putování zakončíme na dvou místech
s neblahou pověstí. V Jardínu, kde byla před nedávnem zavražděna mladá česká turistka a v uličkách
Medellínu, proslulého především kvůli narkobaronovi Pablu Escobarovi.