Putovat Jordánskem pěšky je tak starý nápad jako lidstvo samo. Území Blízkého východu křižovaly po tisíce let starověké stezky a obchodní trasy. Jordánsko bylo centrem Královské trasy, důležité obchodní tepny, spojující Egypt s Akabou a pokračující na sever do Damašku. Tato stezka byla využívána Moábity, Edomity, Ammánci a Izraelity, pak, v posledních stoletích před naším letopočtem rozšířili Nabatejští obchodníci trasu do Asie a jižní Arábie. Z Jordánska učinili centrum svého království, s městem Petrou jako diamantem v královské čelence. Po vládě Nabatejců přichází Římská říše, která z těchto obchodních tras udělala součást své rozsáhlé silniční sítě.
Jedním z půvabů starověké stezky napříč Jordánskem, je její velká krajinářská rozmanitost – vede pískovcovými skalními městy, hlubokými kaňony a úzkými soutěskami, přes kamenité pláně, tújové lesíky až po vícebarevné písečné duny. Nemluvě o působivých západech a východech slunce a oceánu hvězd v noci.
Druhou stránku putování tvoří čiré dobrodružství. Jdeš od pramene k prameni a nikdy dopředu nevíš, zda není vyschlý. Mnohdy je třeba nést si vodu na 24 hodin. Starověká stezka není nijak značená, musíš mít zatraceně dobrý orientační smysl. Aby se z tebe nestala mula, nevláčíš ani stan, ani karimatku, ani hygienu, pouze spacák, trochu oblečení a ovesných vloček.
Třetí rozměr cesty je duchovní. Staneš na vrcholu hory, odkud bylo Mojžíšovi dáno pohlédnout na zemi zaslíbenou. Nabíráš vodu z těch samých studní, jak kdysi činila Ráchel, Rebeka a Hagar, a mnohem později Lawrence z Arábie. Nesmíme zapomenout na Abraháma, prvního „baťůžkáře“. Každou chvíli vyhlížíš Jákobův žebřík a po vlastních nohou dojdeš pouští až k Rudému moři, kudy utíkaly z Egypta Izraelské kmeny.
Přednáška ve spolupráci s CK Kudrna
Galerie
