PŘECHOD JORDÁNSKÉ POUŠTĚ

Dalibor Robi Mahel

Sobota 7. 11. 2020
SÁL BATTÚTA (sál 104)


Putovat Jordánskem pěšky je tak starý nápad jako lidstvo samo. Území Blízkého východu křižovaly po tisíce let starověké stezky a obchodní trasy. Jordánsko bylo centrem Královské trasy, důležité obchodní tepny, spojující Egypt s Akabou a pokračující na sever do Damašku. Tato stezka byla využívána Moábity, Edomity, Ammánci a Izraelity, pak, v posledních stoletích před naším letopočtem rozšířili Nabatejští obchodníci trasu do Asie a jižní Arábie. Z Jordánska učinili centrum svého království, s městem Petrou jako diamantem v královské čelence. Po vládě Nabatejců přichází Římská říše, která z  těchto obchodních tras udělala součást své rozsáhlé  silniční sítě.

Jedním z půvabů starověké stezky napříč Jordánskem, je její velká krajinářská rozmanitost – vede pískovcovými skalními městy,  hlubokými kaňony a úzkými soutěskami, přes  kamenité pláně, tújové lesíky  až po vícebarevné písečné duny. Nemluvě o působivých západech a východech slunce a oceánu hvězd v noci.
Druhou stránku putování tvoří čiré dobrodružství. Jdeš od pramene k prameni a nikdy dopředu nevíš, zda není vyschlý. Mnohdy je třeba nést si vodu na 24 hodin. Starověká stezka není nijak značená, musíš mít zatraceně dobrý orientační smysl. Aby se z tebe nestala mula, nevláčíš ani stan, ani karimatku, ani hygienu, pouze spacák, trochu oblečení a ovesných vloček.
Třetí rozměr cesty je duchovní. Staneš na vrcholu hory, odkud bylo Mojžíšovi dáno pohlédnout na zemi zaslíbenou. Nabíráš vodu z těch samých studní, jak kdysi činila Ráchel, Rebeka a Hagar, a mnohem později Lawrence z Arábie. Nesmíme zapomenout na Abraháma, prvního „baťůžkáře“. Každou chvíli vyhlížíš Jákobův žebřík  a po vlastních nohou dojdeš pouští až k Rudému moři, kudy utíkaly z Egypta Izraelské kmeny.

Galerie



Hlavní partneři

Partneři