Kavkaz: Gruzie a Ázerbajdžán. Pěšky od Černého moře ke Kaspiku

Viktorka Hlaváčková

Neděle 11. 11. 2018 | 12:30–14:00
CESTOVATELSKÝ SÁL


Dobrodružství v nádherných horách, po stopách vlků a kavkazské byrokracie

“Pěší cestu jsem začala v červnu 2018 v Batumi, “hlavním” městě autonomní republiky Adžárie, odkud jsem zamířila do hor Malého Kavkazu. Kombinace divokých hřebenů bez lidí, muslimských sezónních osad a absence turismu dávají Adžárii nádech pohádkovosti. Po adžárských hřebenech jsem pokračovala do NP Borjomi-Charagauli, a odtud do města Khasuri, odkud jsem odjela na help camp do Omala v Tušetii, značit s partou českých dobrovolníků turistické trasy a podílet se na drobných archeologických pracích na hradě Keselo.

Dále  jsem s kamarádem Jendou pokračovala v pěší trase z Khasuri přes Gori a Uplitsciche do Mtskhety, načež jsme se vydali krátce prozkoumat ještě Svanetii.

Na trasu ze Mtskhety se ke mně přidal tuze smutný íránský motorkář Arash, kterému na hranicích s Ázerbajdžánem zabavili celníci motorku. Po týdnu společného putování jsme se rozloučili, abych objevila opět jedno z nejkrásnějších míst Kavkazu – divoké hřebeny Gudamakari, na nichž mě kromě rozbití fotoaparátu čekala nejedna zápletka. Naštěstí však gudamakarské dobrodružství skončilo jen výronem kotníku. Loudavě jsem pokračovala dál přes Jutu do Omala, kde mě už v září zastihl sníh. 

Z gruzínského města Lagodekhi jsem přešla hranici do Ázerbajdžánu. Pokračovala jsem v stopách lišek, medvědů a vlků fantastickými, nejkrásnějšími  zasněženými a divokými horami, dokud mě nelapili pohraničníci. Náplastí na toto zklamání mi bylo, že jsem poznala mnoho přátelských lidí, kteří mi dali možnost nahlédnout do svého způsobu života a díky nimž jsem se v Ázerbajdžánu cítila bezpečně a prožila mnohé veselé okamžiky. Snad se mi i trochu podařilo vytrhnout je z všedností jejich, pro mě tak zajímavé, každodennosti. 

Ázerbajdžán se mi vyjevil jako jedna z nejkrásnějších krajin a místní lidé jako nadobyčejně milí a přátelští. Bohužel však mnohá nařízení a zákony vytvářejí pro člověka, jenž by krásy této země rád objevoval svobodně, příliš mnoho neviditelných bariér, a kladou příliš mnoho byrokratických překážek. Ázerbajdžán jsem opustila nedobrovolně, a s ročním zákazem vstupu do země.”

Zatímco svou sedmiměsíční pouť Viktorka zahájila ve čtyřicetistupňových vedrech, už na konci září nachumelilo, ač byla teprve v polovině trasy a měla s sebou vybavení jen do třísezónních podmínek. Čeká vás strhující dobrodružství, kde mimo známých míst budete mít možnost nahlédnout i do divokých hor republiky Adžárie nebo opuštěných hor v pohraničním pásmu Ázerbajdžánu.

Galerie



Hlavní partneři

Partneři