O čtyřech expedicích. Jak se na ně připravit a jak je přežít?
Všechno proběhlo ve střední Asii, na kopcích od 4 do 6,5 tis. m. Ne tedy „osmy“, kde se většina běžných smrtelníků expedicí protrápí s dutě prázdnou hlavou. Chtěli jsme si vše vychutnat, užít lezení, dalekých rozhledů a nadýchat se dosud ještě čistého vzduchu. A opětovně prověřit funkčnost kamarádské party.
Marek Holeček si v jednom z rozhovorů postěžoval, že v dnešní době jde v lezení jen o opakování a o nové věci se skoro nikdo nepokouší …. Naše akce nebyly jen o extrémním lezení. Působili jsme v odlehlých oblastech. V horách bez návštěvnosti a zázemí, bez lidské přítomnosti a permitů na kopce. Tudíž s veškerým rizikem na svých bedrech, nikdo nám nemohl v případě nouze pomoci. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, jaký terén je nad námi, když neexistuje průvodce cesty s popisem …..
Expedice to byly levné a také lehké. Bez nosičů, všechno jsme si nesli na vlastním hrbu (hrb by nesouhlasil s chápáním toho, co je lehké). Sestava se vždy ukázala jako funkční jen se snadno léčitelnou nákazou „ponorky“. A akce 2012 vybočila ze zaběhnutého normálu, hodně silně se nepovedla. A to se nám na ní vlastně líbilo, byla jiná, v duchu „co tě nezabije, tě posílí“.