O tom, že existují, jsem se dozvěděl na wikipedii v okamžiku, kdy jsem si cestou na nejvyšší horu Jižní Ameriky „odskočil“ na Rapa Nui, tedy Velikonoční ostrov. Což je mimochodem opravdu krásné, kouzelné a mýty opředené místo. Pravda, je“ trochu“ z ruky. Ale právě proto je pouhých 506 m vysoký sopečný vrcholek Maunga Terevaka dvanáctou nejizolovanější horou světa. Pojem izolovanost je trochu divný a doslova zní:“ Izolace vyjadřuje osamocenost vrcholu hory a je definována jako nejmenší vzdálenost vrcholu k nějakému vyššímu bodu (místu s vyšší nadmořskou výškou).“ Neznamená to tedy jeho nedostupnost, obtížnost ve zdolání.
Takže člověk nekoná hrdinské činy, nebojuje se živly, a s obtížemi hory.
I když, když jsem byl v prosinci 2023 na desáté nejizolovanější hoře světa, na novozélandském Mont Cooku 3 754 m vysokém, byl to boj!
Nebezpečná hora určitě ne lehká a přiznám se, že jsem ji podcenil…
Mezi izolované hory světa, podle pořadí patří: Mount Everest,Aconcagua, Denali, Kilimandžáro, Puncak, Jaya, Vinson Massif, Mont Orohena,Mauna Kea, Gunbjørn, Mount Cook,Thabana Ntlenyana, Maunga Tarevaka,Mont Blanc, Piton des Neiges.
Netvrdím nikomu, že na nich budu provádět horolezectví. Některé jsou snad dostupné pěšky, jiné na kole a jedna snad i autem, nebo lanovkou.
Ale většinou jde o cestovatelsky zajímavé destinace a tak mě napadlo, proč bych si po dosažení Koruny Himálaje a Koruna Světa trochu nepocestoval. Obě koruny bez používání kyslíkového dopingu má snad jenom Messner a já. A Čtrnáct nejizolovanějších hor nemá ani on…:-)