Ještě trochu bílého prášku v dýchacím ústrojí a člověk by se udusil. V oblaku rozvířeného magnézia se tísní stovky lidí. „Lezení je in.“ Brzy bude tato kratochvíle i na olympiádě a o narůstajícím zájmu se lidi mohou přesvědčit, když přijdou večer na jakoukoliv pražskou umělou stěnu.
A pak jsou tady hory se svojí krásou, světlem, atmosférou tajemna a skrytým nebezpečím… Do Tater dříve lezci jezdili každý víkend. Jak je to dnes během boomu umělých stěn? V horách leze pořád stejně lidí jako dříve – málo. Možná ještě méně. To se dnešní lezci tolik bojí? Mají větší problémy opustit svůj komfortní prostor? Nebo jim nezbývá čas vyrazit?
A pak jsou tady Sokolíci. Osmičlenný tým mladých alpinistů, který se semkl právě kolem této vášně – lezení v horách. Už tři roky spolu jezdí objevovat neznámo a zažívat dobrodružství. Začali v pískovcovém Sasku, poté vyrazili sbírat zkušenosti do žulových stěn italského Bergellu. Další rok mrzli v zimních Tatrách a v létě donesli své těžké batohy do ledovcových terénů švýcarských jehel Varrapes, ze kterých slaňovali před nastupujícími bouřkami.
Letos své síly soustředí na vylezení 750 metrů vysoké stěny Naranjo de Bulnes ve španělském pohoří Cordillera Cantabrica. Chystají se tam v srpnu. Jak se jim na výpravě zadařilo, přijdou někteří z nich povyprávět na festival Obzory 2020. Sokolíky zaštiťuje Český horolezecký svaz a projekt materiálně podporuje firma Mountain Equipment.
Přednáška ve spolupráci se Španělskem. Více o této krásné zemi najdete na www.spain.info.
Galerie
